Akvaponie je termín, který byl vytvořen v sedmdesátých letech, ale jeho počátky lze sledovat už ve starověku. Nejlepším příkladem mohou být Aztékové, kteří systém začali praktikovat asi 1,000 před Kristem.

Aztéci zavedli systém zemědělských ostrovů známých jako chinampy v systému, kteří někteří vědci považují za první formu akvaponických systémů pro zemědělské využití. Odpadové materiály bohaté na živiny, které byly vybrány z kanálů Chinampy a okolních měst, byly poté použity k ručnímu zavlažování rostlin nahoře.

Další akvaponické ukázky lze nalézt v jižní Číně, Thajsku a Indonésii, kde se jako příklady raných aquaponických systémů uvádějí kultivační a farmivová rýže v polích v kombinaci s rybami. V časných čínských systémech rostly rostliny na stacionárních (a někdy pohyblivých) ostrovech v jezerech.

Starověcí Číňané používali systém integrované akvakultury, v níž společně existovali symbiotické vztahy mezi rybami, kachnami a rostlinami. Kachny byly umístěny v klecích nad jezírkem a exkrementy propadávaly do rybníka. Ve spodní části systému byla voda z rybníků pomocí odtokových kanálku odváděna do políček.

V moderním kontextu se akvaponický systém objevil v odvětví akvakultury, zejména protože chovatelé ryb se snažili snížit svou závislost na půdě a dalších zdrojích. Velkého pokroku bylo dosaženo pomocí recirkulačního zemědělského systému. Výhodou recirkulace je, že ryby využívají zlomek vody k prostoru. Poměrně velkou nevýhodou je velké množství odpadních vody, která se hromadí například kvůli použitým antibiotikům, které se rybám dodávají kvůli zdraví.

Po mnoho let byl akvaponický systém praktikován jen ve vybraných anglicky mluvících zemích. Dnes se však objevují nové komerční či investiční projekty, které posunují akvaponický systém na vyšší úroveň. Počet podniků a organizací které mají zavedený funkční aquaponický systém neustále stoupá.

Základními překážkami mezi zemědělci jsou vysoké počáteční náklady, velké množství požadovaných znalostí a potřebné know-how. Ačkoli se akvaponické společnosti začali poprvé prosazovat v severoamerickém prostředí, které se velmi liší od evropského (tržního, zemědělského, pozemního), počet subjektů akvakultury se v Evropě také zvyšuje. Zvláště díky přizpůsobení klimatu, ve skleníku a různorodosti kultivace. To by mohlo být řešeno v budoucnu vývojem inteligentních senzorů a aplikací, které by umožnily uživateli poskytovat úplné a srozumitelné informace a pomáhat při provozu a provozu celého systému.

Jednou z možných vazeb mezi akvaponií a urbanizací je takzvaná městská vertikální farma, která by mohla využívat zbytkové teplo z velkých podniků. V budoucnosti lze očekávat velký boom akvaponických systému jako nového zdroje pro kultivaci.

V rámci osídlování planet se zde více o akvaponie a hovoří jako o technologii, která bude využita pro získávání potravin. Díky akvaponii, by mohli první obyvatele Marsu získat první živočišné bílkoviny. Jedna se o

vysoce efektivní způsob, jelikož akvaponický systém má vysoce efektivní vztah v prostoru, vodě a použitelným materiálům.

Zdroj: http://www.marspapers.org/paper/Merkle_2016_pres.p...